První zářijový víkend jsme se se synem sbalili a vyrazili na kolech na maďarský Balaton. Naše celodenní putování jsme sepsali a článek si můžete přečíst tady. To ale byla jen polovina našeho výletu. Druhá část spočívala v návratu do ČR vlakem.
Takže v rámci plánování celého tripu jsem strávil ještě pár hodin hledáním vhodného vlakového spojení. Potřebovali jsme se dostat z Balatonu, konkrétně ze Siófoku nebo Balatonfüredu, do Starého Města u Uherského Hradiště. Možností, jak zakoupit jízdenky, je více. Nejjednodušší varianta je navštívit stránky Českých drah, zadat zamýšlenou trasu a vybrat si vyhovující spojení. Bohužel to nejjednodušší nebývá to nejlepší a mnohdy ani to nejrozumnější. Kdybych zakoupil jízdenku tímto způsobem, naše cestování by skončilo už v Budapešti. Tak si to pojďme rozebrat.
Rozdělit
Jako výchozí krok je opravdu vhodné dát vyhledat spojení pro celou zamýšlenou trasu, to vám ukáže možnosti, spoje, přesedání atd. Zjistil jsem, že z Balatonu musíme nejprve do Budapešti, následně do Břeclavi a potom do Starého Města. Do Budapešti jede ze Siófoku několik spojů denně, v některých částech dne zhruba po hodině. Stačilo si jen vybrat vyhovující čas a počítat s rezervou. O té se rozepíšu níže.
Z Budapešti se mi nabízely dvě možnosti – přímý spoj do Břeclavi, nebo s přesednutím ve Vídni. Délka jízdy téměř stejná, přes Vídeň o jedno přesedání, tudíž možná komplikace navíc a dražší jízdné. Logicky jsem tak zvolil přímý spoj do Břeclavi.
Z Břeclavi už je to pak jednoduché.
Každý spoj jsem zakoupil zvlášť. Siófok – Budapešť na maďarských ofiko stránkách. Budapešť – Břeclav pak na stránkách ČD. Stejně tak i Břeclav – Staré Město – ale k tomu se ještě dostanu.
Rozdělení jízdenek doporučuju čistě z praktických důvodů. Některé jízdenky lze totiž v případě potřeby vrátit s plnou nebo částečnou refundací.
Dostatečná časová rezerva
Spojení až do Břeclavi jsem zakoupil ještě před odjezdem z domova, chtěl jsem mít jistotu, že budou ve vlaku místa na kola.
Po zakoupení jízdenky ze Siófoku do Budapešti jsem si všiml, že nejde o jízdenku vázanou na konkrétní vlak, ale má svou časovou platnost. V našem případě byla platnost 24 hodin. Když jsem hledal kompletní spoj, tuto informaci jsem nikde neviděl. Možná je to běžné – nevím, nicméně to mě přivedlo na myšlenku. Plánuju-li jet řekněme v 8 hodin, zakoupím si jízdenku klidně na šestou hodinu nebo i dřív. Mám tak možnost vyjet jak dřív, tak i později, člověk nikdy neví.
Nicméně tento vlak ze Siófoku nevyžadoval místenky pro kola, pouze platnou jízdenku a rezervaci pro kolo. Toho jsem se trochu obával, ale místa na kola bylo dost, v podstatě třetina vagonu. Navíc v 8:15, kdy jsme vyjížděli, bylo i minimum lidí. To se v Székesfehérváru změnilo a vlak byl najednou narvaný. Místa pro kola jsou vlastně sklopná sedadla označená štítkem – vzdejte se svého místa. Ve stejném prostoru pak byla ještě dvě čtyřsedadla, tak jsme si jednu čtyřku zabrali a kola tak měli pěkně pod dohledem.
Budapest-Déli a Budapest-Nyugati
Do Budapešti jsme dorazili včas v 9:54. Jenže vlak od Balatonu přijel na nádraží Déli a vlak do ČR odjížděl z nádraží Nyugati, vzdáleného 5 kilometrů. Pozor na jízdenky, které kupujete vcelku. Některé návazné spoje mají na přesun mezi těmito nádražími pouhých 30 minut. Stránky MÁV uvádějí, že je možné se mezi nádražími za tento čas přesunout s využitím metra nebo tramvaje. To však platí v momentě, kdy to tam znáte, orientujete se tam, máte koupeny lístky, nemáte s sebou zátěž v podobě kol, zkrátka když vše probíhá hladce.
Otevřeně říkám, že bychom to za půl hodiny nestihli. Než jsme vystoupili z vlaku, než jsme se zorientovali, kterým směrem se vůbec vydat – to nám ukrajovalo cenné minuty. Do toho dvě červené na křižovatkách, hustý provoz, miliarda turistů. Byl jsem rád, že náš spoj jel až v 11:30. Měli jsme dostatek času rozhlédnout se, proplout Budapeští, udělat si fotku na Eržebetiném mostě, z něj mrknout na Gellért, v klidu se zorientovat na nádraží a ještě zajet do Penny Marketu nakoupit si nějaké zásoby na třiapůlhodinovou cestu vlakem.
Přestože jsem byl v Budapešti nesčetněkrát, vlakem to byla premiéra. Trochu jsem měl obavu z hledání správné koleje, jenže nádraží Nyugati je perfektní. Vlaky k vám pod střechou stojí čelem, každá kolej je viditelně označená, takže najít správný vlak není nikterak složité. Intuitivní.
Tohle mezinárodní spojení vyžaduje místenky jak pro lidi, tak pro kola. Stránky MÁV i ČD nabízejí vizuální rezervaci, což je fajn. Věděli jsme tak, že od kol budeme vzdáleni dva metry, a pokud budou dveře prosklené, tak je budeme mít i pod dohledem. Taky že jo.
Břeclav
Spojení z Břeclavi do Starého Města jsem začal řešit, až když jsme bezpečně vycestovali z Budapešti. Možná to byl trochu risk, nemusela být volná místa pro kola (to ještě také zmíním), ale říkali jsme si, že už je to domů kousek, tak přinejhorším počkáme na další spoj nebo dojedeme na kolech. Našel jsem nám navazující spojení s velkorysou rezervou 20 minut na přestup, což je více než dostačující – minimálně teda v Břeclavi. Než jsem jízdné zakoupil, všiml jsem si, že náš vlak hlásí 5 minut zpoždění. Se zakoupením jsem tedy chvíli počkal.
Nebudu z toho dělat napínavé drama. V Bratislavě už měl vlak 15 minut zpoždění a mně bylo jasné, že tento vlak nestihneme. Hledal jsem alternativu. Druhý vlak, který bychom i se zpožděním stihli, neměl volné místo pro kola, tak jsem neriskoval, že to nějak uhádáme (neuhádali bychom, na nádraží byli dva kluci, které průvodčí s koly do toho vlaku už nevzal). Další vlak nám jel za hodinu. Tak zkrátka hodinku počkáme.
Z Budapešti jsme nakonec dojeli s 21minutovým zpožděním a já jsem byl rád, že jsem neměl jízdné zakoupeno a nemusel řešit vracení. Projeli jsme se chvilku po Břeclavi, občerstvili se a s předstihem nastoupili do čekajícího prázdného vlaku. Bezpečně jsme uložili kola a zajistili je bezpečnostním pásem proti pohybu. Zanedlouho nastoupili další dva cyklisté, kteří stejně jako my zajistili své biky, a tak to vypadalo, že místa pro kola jsou minimálně v tomto vagonu vyčerpána. Omyl.
Cestování vlakem s sebou nese jednu nepříjemnost. Můžete být jakkoliv opatrní na své kolo, umět ho správně opřít, zajistit proti pohybu, proti oděru, ale jakmile v další stanici nastoupí početná rodinka cyklovýletníků a nahází kola do vagonu, neuděláte nic. Navíc když rodič, v tomto případě strýček, nemá ani za nehet ohleduplnosti. Celou dobu jsem tak přemýšlel, jak to vlastně s tím místem pro kola je.
Ceny
Siófok – Budapešť – 2200 forintů dospělý, 1100 forintů dítě 15 let, 1600 forintů kola
Budapešť – Břeclav – 883 Kč dospělý, 531 Kč dítě 15 let, 428 Kč kola
Břeclav – Staré Město – 127 Kč dospělý, 63 Kč dítě 15 let, 80 Kč kola
Ceny platily při našem cestování v září 2026 a mohou se v čase měnit.
TIP na závěr
Ceny se liší v závislosti na čase. Pokud vám to okolnosti dovolují, mrkněte na dřívější nebo pozdější spojení. V našem případě stál vlak z Budapešti do Břeclavi pro dospělého + 15leté dítě 1414 Kč, v jiný čas to bylo 1033 Kč.
Všiml jsem si ještě jedné zvláštnosti. Cena stejného spojení se během mého plánování měnila směrem nahoru. Na začátku jsem pro nás dva našel spoj i za 800 Kč, po hodině plánování už stejný spoj vycházel na 1100 Kč a nakonec na zmíněných 1414 Kč. Jestli šlo o vyprodání levnějších tarifních variant, nebo o jiný důvod, nevím. Každopádně pokud najdete zajímavou cenu, příliš dlouho bych s nákupem nečekal.
Napsat komentář